Petr Kareš na W5 v Rusku

Ruská organizace W5 pořádala mistrovství světa profesionálů SSSR, kde jsme dostali nabídku boxovat. Petr je na výzvy stavěný, tak jsme vzali tuhle ruskou šílenost. Osmičlennou pyramidu profesionálů v ruské vesnici Lopotovo. Ale než se dostanu k samotným zápasům. Přijde mi vhodné říci pár pobavení hodných situací. To, že jsem čekal dvě hodiny před ambasádou na ulici před mřížemi a pustili přede mě všechny Rusy to jsem čekal, že dělali, že jsem vzduch to už mě trochu mrzelo J , když jsem se tam konečně dopracoval a zjistil, že tam není ani formulář a vše tam bylo v azbuce, to už mě trochu rozhodilo.  Původně jsem měl informaci, že jedeme boxovat do Moskvy, takže jsem se viděl v luxusním hotelu někde na rudém náměstí. To mě přešlo hned, jak jsem viděl, že z letiště uhýbáme z centra pryč. Další úsměvná věc byla jet přes rozestavěný most, za kterým jsme po pár kilometrech odbočili podle navigace, ale ta nám neřekla, že někdo silnici zasypal odhadem tak čtyřmi náklaďáky odpadků. To jsem pochopil, že ani pořadatel neví, kam jede. Když jsme tak projeli místní vesnickou džunglí, dorazili jsme do hotelu Romantik. Tím hotelem myslím chatkový srub s dvěma záchody pro 24 pokojů. Hrdě na to dali cedulku VIP. To už jsem byl v komatu, ale netušil jsem, že bude hůř. V den turnaje jedinou sprchu a dva záchody přikryli dřevěnou deskou a zašroubovali ji, asi aby to nezbourali návštěvníci, později jsem to pochopil. Místo toho dali chemické hajzly ven. Pohled na ně mě donutil celý den nejíst, víc bych to asi nekomentoval. Ale teď už k Petrovi. Váha 86 kilogramu- co dodat když přišel z vážení, ležel na podlaze a nebyl schopen jít ani pro jídlo, pro který jsme šli. Podle rusů dva kilometry, ale ruské dva kilometry odhadem tam 7km našich. To nešlo jít zpátky s nákupem jídla a vody tak jsme rukama nohama domluvili odvoz s ruským Arturem ze zeleniny.  Petr měl nástup druhý den po váze. A čekal ho Azerbajdžánský boxer s menší podsaditou postavou, typický hákař, který kupodivu dobře kopal. První kolo jsme se koukali, co z něho vypadne.  Kolo bodově vyhrál soupeř. Ve druhém jsme přidali na obrátkách a kolo jasně vyhráli. Třetí kolo kdo z koho jsme též tahali za delší konec provazu, to cítil i soupeř a zkoušel vyhrát na jedničku. Nutnou uznat že nebyl dvakrát moc daleko. Zasloužená výhra Petra znamenala postup, ale já tušil, že to v semifinále nebude už ono. Shazování se energeticky projevilo už v prvním zápase. Navíc Bělorus Stanislav má na svém kontě přes třicet zápasů v profi a víc jak 22 KO. Petr neměl rychlost, na kterou jsem u něho zvyklý. Bělorus byl tank a šel si pro postup, pomohlo mu i nešťastné skopnutí nohou, z kterého Petr vyšel nešťastně a byl počítaný. Hned poté soupeř využil slabiny a na nohu šel znova, k tomu přidal jeden slušný zátylek. Po dvou kolech nebylo o vítězi pochyb, tak nezbývalo než soupeře sundat knockuotem. Petr soupeře natahoval s rukama dole na sebe, ale ten věděl, o co nám šlo. Přesto jsme měli ještě jednu fintu v rukávu a ta nadělala Bělorusovi problémy. Třicet vteřin do konce utkání ještě zachrápal highkick a šlapal zle vodu, nicméně zkušenost se u něj projevila a na Petra se pověsil. Za odměnu Petrovi posílá další zátylek, po kterém si Petr kleká, ale spíš únavou. Petr vstal, ale rozhodčí to ukončil po 4 počítání 15 vteřin před koncem. Být energie, určitě by jsme zatopili víc, ale na výhru by to stejně nebylo, Nutno říct že Bělorus měl ve čtvrtfinále nejlehčí los a vyhrál KO v prvním kole. Po Petrovi musel do finále a tam odpadl fyzicky stejně jak Petr a dostal bytí o rusa. Rus borec za celou dobu nezměnil mimiku obličeje ani poté co vyhrál pás, dle mého šel po těch třech zápasech profi a to šel všechny na body ještě trénovat. Co dodat, Petr předvedl maximum, na víc nebylo. Rusové za námi chodili a chválili, Petr rozdal pár autogramů a fotek a mohlo se jít na párty po Rusku. Párty v pěně, polovina rusů polonahých na mol, prostě něco pro mě. Viděl jsem to na rozcvičku, nicméně problém byl, že tam každý druhý vyhrál WAKO nebo olympiádu v boxu J. Po pěti hodinách spánku jsme sedli do taxíku na letiště. Borec musel asi pařit někde do rána protože celkem slušně za volantem usínal. Když dojížděl stojící kolonu ve spánku, tak už jsme se všichni v autě ozvali (strachy), panáček se probudil, zašlápl to a kouká na nás, jako co je pohoda! Regulérně chrápal, pak už přejel jen odbočku na letiště, a mi se v letadle cítili bezpečně jak nikdy. Co dodat závěrem, asi jen že sportovců si tam opravdu váží, mnohem víc jak u nás. Do Ruska se určitě těšíme zas někdy..